Silice, éterické oleje, esenciální oleje to vše jedno jest – intenzivně vonící těkavé olejové tekutiny. Nalezneme je v květech, listech, plodech, semenech, kůře… dá se říci ve všech částech rostlin dřeviny nevyjímaje. Silice jsou látky se širokým spektrem působení, některé ovlivňují nervovou soustavu, jiné trávicí trakt, působí dezinfekčně atd. atd. Své uplatnění nalezly především v kosmetickém průmyslu. Nejvyšší obsah silic nalezneme v rostlinách hluchavkovitých  (mátě, mateřídoušce, hřebíčku, skořici atd.) 

 

Pro hořčiny je specifická hořká chuť. Hořčiny jsou vlastně obrannou látkou rostlin před živočichy, činí je hořkými tudíž „nechutnými“. V léčitelství jsou využívány ke stimulaci vylučování žaludečních šťáv, podporují chuť k jídlu a dobré trávení. Mezi nejznámější „hořké“ bylinky patří řebříček, pelyněk, saturejka či černobýl.

 

Alkaloidy jsou známé svým silným účinkem jak v dobrém tak zlém. Mezi alkaloidy řadíme účinné léčiva a naopak smrtelné jedy.   Vše záleží jen na dávkování. Neznámější je určitě morfin, z kterého acetylací vzniká heroin. Alkaloidy léčí i zabíjí. Nejvíce „účinných“ látek je v máku, méně např. v kostivalu.

 

Třísloviny nebo-li jinými slovy také taniny jsou obsaženy ve všech rostlinách jen v různých množstvích. Třísloviny mají svíravou chuť, obsahuje-li rostlina mnoho tříslovin, je pro dobytek nepoživatelná. Ruční vyčiňování kůží je na taninech přímo závislé. Léčitelství oceňuje především jejich protizánětlivý a antimikrobiální účinek. Za zmínku stojí šalvěj, kostival, kontryhel či bazalka.

 

Glykosidy jako deriváty sacharidů patří mezi stavební a zásobní prvky rostlin. Na základě jejich různorodosti je dělíme do mnoha skupin a podskupin. Např. kardioaktivní glykosid (digitális) jsou léčiva užívaná při srdečním selhání nebo srdeční arytmii. Nalezneme je v lécích „na srdce“, snížení tlaku a některých diuretikech. Mezi neznámější léčivky s tímto využitím řadíme mařinku vonnou a náprstník. Glykosidy vyvolávající poceni jsou za obsaženy v květu černého bezu.

 

Saponiny si získaly svůj název díky tomu, že při rozpouštění ve vodě vytvářejí pěnu. Sterolové saponiny ovlivňují hormonálně svalstvo (např. lékořice). Triterpenové saponiny uvolňují hleny na průduškách, čímž usnadňují dýchání (např. měsíček lékařský, prvosenky, rozmarýn)

 

Fenoly mají antiseptické a protizánětlivé účinky. Neznámějším fenolem je bezesporu kyselina acetylsalicylová, tvořící základ léku Aspirinu. Tuto známou kyselinu nalezneme např. v bříze či fialce. Dalším neméně známým fenolem je thymol obsažený v tymiánu.

 

Jsou známé pro své antioxidační působení. Flavonoidy mají obvykle kladný vliv na lidský organismus, zvláště pak na cévy, které regenerují a zpevňují. V závislosti na míře cévních obtíží mohou např. člověka s křečovými žílami již několika málo dnech přestat bolet nohy při pravidelném užívání rutinu. Některé flavonoidy jsou silnými antioxidanty. (česnek, prha)

 

Ve vodě rozpustné slizy mají protizánětlivé účinky. Také je lze doporučit při zácpě díky mírně projímavým účinkům. Mezi léčivky tohoto typu řadíme tužebník, měsíček, podběl či kostival.

 

Vitamíny si lidské tělo není schopné vyrábět samo, ale také bez nich nedokáže správně fungovat. Vitamín C nalezneme ve šťovíku, česneku medvědím, petrželi či v řeřiše. Česnek kuchyňský je zdrojem vitamínů A, B1 a C.

 

Některé rostliny také překvapí vysokým obsahem minerálů, což jsou anorganické látky potřebné pro chod nervové soustavy a růst organismu. Velkým zdrojem železa je kopřiva a petržel. Vápník nalezneme ve smetánce lékařské. Draslík je uložen v chmelu či černém bezu.